Čtení z ruky z fotky

Životní čára je oblouk, který obepíná palec a vede od okraje dlaně mezi palcem a ukazovákem dolů k zápěstí. Přes všechno, co se o ní traduje, nemluví o délce života. Mluví o vitalitě, o tělesné odolnosti a o tom, jak pevně člověk stojí ve světě – kolik má energie k dispozici a jak s ní zachází. Široký oblouk, který si bere velkou část dlaně, patří člověku, který žije naplno a potřebuje prostor. Čára, která se drží těsně u palce, patří spíš tomu, kdo si síly rozvrhuje a raději jde do hloubky než do šířky.

Hluboká, souvislá a dobře čitelná životní čára ukazuje na člověka, který se ze zátěže rychle vzpamatuje. Není to nezdolnost – spíš schopnost vrátit se k sobě. Když je čára doprovázena druhou, souběžnou linkou, tradice v tom vidí ochranu: někoho nebo něco, o co se dá opřít.

Přerušení, ostrůvek nebo náhlá změna směru se v tradici čtou jako zlom – stěhování, rozchod, změna povolání, období, po kterém člověk pokračuje jinak než předtím. Není to hrozba a rozhodně to není nemoc. Slabá, sotva znatelná čára mluví o tom, že se energie snadno rozptýlí a že odpočinek není luxus.

Srdeční čára leží nejvýš z hlavních čar – vede pod prsty, obvykle od malíčku směrem k ukazováku. Mluví o tom, jak člověk prožívá blízkost a co s tím prožíváním dělá: jestli ji dává najevo, nebo si ji nechává. Čára, která končí až pod ukazovákem, patří člověku, který v citech hledá ideál a měří jím sebe i druhé. Čára končící mezi ukazovákem a prostředníkem patří tomu, kdo je ve vztazích smířlivější a snáz přijímá lidi takové, jací jsou.

Hluboká a zřetelná srdeční čára ukazuje na někoho, kdo cítí naplno a nestydí se za to. Rozvětvení na konci se tradičně čte jako schopnost mít rád víc lidí najednou, aniž by o někoho ubíral – u rodičů, u přátel, u velkých rodin.

Krátká nebo velmi slabá čára mluví o citech, které zůstávají vevnitř – ne o jejich nedostatku. Přerušení bývá čteno jako ztráta, po které se člověk otevírá opatrněji. Řetízkovitá čára ukazuje na sklon k žárlivosti nebo k opakovanému zklamání ve stejném vzorci.

Hlavová čára vede napříč dlaní, obvykle od stejného místa jako čára životní, a míří k protilehlému okraji. Popisuje způsob myšlení – ne jeho kvalitu. Rovná čára, která jde přes dlaň bez odchýlení, patří člověku, který uvažuje věcně, prakticky a rád si věci srovná. Čára, která se ke konci stáčí dolů k zápěstí, patří představivosti: takový člověk myslí v obrazech a souvislostech a potřebuje si věc nejdřív představit, než ji dokáže udělat.

Dlouhá hlavová čára ukazuje na někoho, kdo věci domýšlí do konce a nespokojí se s prvním vysvětlením. Když je zřetelná a nepřerušená, jde o soustředěnou mysl, která vydrží u jedné věci dost dlouho, aby ji zvládla.

Přerušovaná nebo řetízkovitá čára mluví o roztěkanosti – o mysli, která má víc rozdělaného než dokončeného. Čára, která se od životní čáry na začátku výrazně odděluje, ukazuje na člověka, který se brzy rozhodl jít vlastní cestou; to je síla i osamělost zároveň.

Osudová čára stoupá svisle od zápěstí ke středu dlaně, někdy až k prostředníku. Ze všech hlavních čar je nejméně samozřejmá – na mnoha dlaních není vůbec, a to je běžné. Mluví o tom, jak silně člověk cítí směr: jestli má v životě jednu linku, které se drží, nebo jestli si cestu skládá z kusů.

Zřetelná osudová čára, která jde od zápěstí bez přerušení, patří člověku s pevným směrem – takovému, který ví brzy, co chce dělat, a dělá to. Čára, která začíná až uprostřed dlaně, ukazuje na někoho, kdo svůj směr našel později, a to není horší začátek.

Přerušená nebo několikrát posunutá čára popisuje život v etapách, kde po každém zlomu následuje jiné pokračování. Bývá to nepohodlné a bývá to plodné. Chybějící osudová čára není prázdnota – tradice ji čte jako svobodu: nic není předepsané a člověk si směr určuje sám, znovu a znovu.

Venušin pahorek je vyvýšenina u kořene palce, ohraničená životní čárou. Ze všech pahorků bývá největší a mluví o tělesnosti v tom nejširším smyslu: o chuti k životu, o smyslech, o vřelosti k lidem a o tom, kolik radosti dokáže člověk mít z obyčejných věcí.

Jupiterův pahorek je vyvýšenina pod ukazovákem. Mluví o sebedůvěře, o ctižádosti a o vztahu k vlastnímu místu mezi lidmi – o tom, jestli člověk přirozeně vede, nebo raději jde vedle.

Saturnův pahorek leží pod prostředníkem, uprostřed horní části dlaně. Mluví o vážnosti, o trpělivosti a o vztahu k času – o tom, jestli člověk dokáže vydržet u něčeho, co se nevyplatí hned.

Apollonův pahorek – také sluneční – je vyvýšenina pod prsteníkem. Mluví o tvořivosti a o tom, jak člověk působí na druhé: jestli je vidět, jestli mu to je příjemné a co s tou pozorností dělá.

Merkurův pahorek je nejmenší z horních vyvýšenin a leží pod malíčkem. Mluví o řeči, o obchodu a o pohotovosti – o tom, jak rychle člověk pochopí situaci a jak dobře ji umí popsat někomu jinému.

Mars má na dlani dvě místa – jedno mezi palcem a životní čárou, druhé na protilehlé straně pod srdeční čárou – a tradice je čte společně jako jednu vlastnost ve dvou podobách. Mluví o odvaze: o tom, jak člověk snáší odpor a co dělá, když na něco narazí.

Měsíční pahorek leží na protilehlé straně dlaně než Venušin, nad zápěstím pod malíčkem. Mluví o vnitřním světě: o představivosti, o snech, o tušení, které přijde dřív než důvod. Je to ta část dlaně, ke které se stáčí hlavová čára u lidí, kteří myslí v obrazech.