Význam run

Runy nejsou obrázky, ale písmo. Starší futhark je abeceda o čtyřiadvaceti znacích, kterou germánské národy používaly zhruba mezi 2. a 8. stoletím a vyřezávaly ji do dřeva, kosti, kovu a kamene. Jméno futhark není slovo – jsou to zvuky prvních šesti znaků, fehu, uruz, thurisaz, ansuz, raidho a kenaz, stejně jako naše abeceda vznikla z alfy a bety.

Každá runa má tři roviny naráz: je to hláska, je to jméno konkrétní věci – dobytek, pratur, led, slunce – a je to síla, kterou ta věc zastupuje. Právě proto se runy dají vykládat: nejsou to abstraktní symboly, ale pojmenované skutečnosti, s nimiž žil člověk, jenž je řezal.

Čtyřiadvacet run se dělí do tří skupin po osmi, kterým se říká ætty. Tradičně se označují jako Freyova, Hagalova a Týrova podle prvních run každé řady; přiřazení k božstvům je ale mladší výklad, ne doložený původ. Rozdělení samo doložené je – objevuje se na nálezech, kde je futhark zapsán celý.

„Vikingské runy“ je nejčastější dotaz a zároveň nejčastější nepřesnost. Vikingové starší futhark nepoužívali – v době vikingské, tedy zhruba od 8. do 11. století, se ve Skandinávii psalo mladším futharkem, který má znaků jen šestnáct. Runové kameny, jaké se dnes fotí na Gotlandu nebo v Jellingu, jsou psané právě jím.

Vykládá se přesto starší futhark, a má to svůj důvod: čtyřiadvacet znaků nese čtyřiadvacet jasně pojmenovaných témat, zatímco mladší futhark musel jedním znakem zapisovat několik hlásek a jeho významy jsou tím pádem rozostřené. Anglosaský futhorc šel opačnou cestou a rozrostl se až na třiatřicet run.

Když tedy někdo mluví o severských nebo vikingských runách, myslí obvykle těch čtyřiadvacet, které najdete níž. Není to chyba, které by se vyplatilo bránit – jen je poctivé vědět, že věštecká tradice, jak ji dnes známe, je z velké části dílem 20. století, ne přímým pokračováním něčeho tisíciletého.

Jedna runa je nejjednodušší a pro začátek nejlepší rozklad. Položíte otázku, vytáhnete z váčku naslepo jeden kámen a čtete ho tak, jak vyšel. Hodí se na otázku dne a na situace, kde chcete jedno slovo, ne úvahu.

Tři runy se pokládají zleva doprava a čtou jako situace, překážka a vývoj. Je to nejběžnější runový rozklad a odpovídá zhruba tomu, co v tarotu dělá řada tří karet – s tím rozdílem, že runy nevyprávějí příběh, ale pojmenují síly, které jsou ve hře.

Runový rok je dvanáct run na dvanáct měsíců dopředu, po jedné na každý. Losuje se obvykle na přelomu roku nebo k narozeninám a nečte se jako předpověď, ale jako téma: k čemu se ten který měsíc hodí a čemu se v něm vyplatí věnovat.

Patnáct run má obrácený význam, devět ne – Gebo, Hagalaz, Isa, Jera, Eihwaz, Sowilo, Mannaz, Ingwaz a Dagaz vypadají po otočení stejně, takže obráceně padnout nemohou. U nich odstín dodává runa, jež leží vedle.

V mnoha sadách je pětadvacátý, nepopsaný kámen. Říká se mu Wyrd nebo Ódinova runa a vykládá se jako to, co ještě není rozhodnuté, případně jako odpověď, kterou tázající se zatím nemá dostat.

Je to ale moderní přídavek. Do praxe ho zavedl Ralph Blum ve své Knize run v roce 1982 a v žádném historickém nálezu se nevyskytuje – futhark má čtyřiadvacet znaků a prázdné dřevo v něm není znakem, ale nepopsaným dřevem. Používat ji můžete, pokud vám dává smysl; jen by se neměla vydávat za starou tradici. Čaroděj s ní nepracuje a losuje z těch čtyřiadvaceti, které mají doložený význam.

Význam každé runy zvlášť – v přímé i obrácené poloze, v lásce, v práci a v duchovní rovině – najdete na jejích vlastních stránkách výš. Když chcete runy vyložené na svou otázku, a ne obecně, vylosuje a přečte je runový výklad ze tří run. Na rychlou otázku je tu runy ano/ne a na každé ráno runa dne.