Význam lenormandských karet

Lenormandská karta sama o sobě neznamená skoro nic. Jezdec je zpráva, ale jaká zpráva, to řekne teprve karta, která leží vedle něj. Proto se lenormand pokládá do řad a čte zleva doprava jako jedna věta: první karta pojmenuje téma, další ho upřesňují. Kdo hledá význam jedné karty a tam skončí, používá lenormand jako tarot – a přijde přesně o to, v čem je tenhle balíček dobrý.

Nejběžnější rozklad je řada tří karet. Hodí se na konkrétní otázku a odpoví na ni jednou větou: co je ve hře, co to ovlivňuje a k čemu to směřuje. Pět karet přidává příčinu a kontext, takže se hodí tam, kde se situace táhne a člověk nechápe proč. Prostřední karta je v páté řadě jádrem otázky a zbylé čtyři se čtou ve dvojicích kolem ní.

Existuje i velká tabule, rozklad všech 36 karet naráz, ve kterém se čte vzdálenost mezi kartami, řádky, sloupce i úhlopříčky. Je to nejnáročnější technika lenormandu a nikdo by s ní neměl začínat; zmiňujeme ji proto, že se na ni lidé ptají. Na začátek stačí tři karty a poctivě přečtené dvojice.

Poslední pravidlo je to, které tarotáře nejvíc překvapí: lenormand nemá obrácené významy. Karta padlá vzhůru nohama se prostě otočí. Odstín, který v tarotu dodává obrácená poloha, tady dodává sousedství – a je to podstatně přesnější nástroj, protože sousedka je vždycky konkrétní.

Marie Anne Lenormand (1772–1843) byla nejslavnější kartářka své doby. Narodila se v Alençonu, usadila se v Paříži a věštila společnosti napoleonské éry; mezi jejími klientkami bývá uváděna Joséphine de Beauharnais. Byla to podnikavá žena, která si svou pověst pečlivě budovala, vydávala knihy a několikrát skončila ve vězení – část její legendy je její vlastní dílo.

Balíček, jenž dnes nese její jméno, ale sama nesestavila. Vznikl až po její smrti, v německém prostředí kolem poloviny 19. století, a jeho předlohou byla společenská hra Das Spiel der Hoffnung, Hra naděje norimberského Johanna Kaspara Hechtela z roku 1799. Původně tedy nešlo o věštecké karty, ale o herní plán s 36 obrázkovými poli, k němuž byl přiložen krátký návod na vykládání. Jméno Lenormandové se k němu připojilo jako obchodní značka.

Není to důvod balíček podceňovat – právě ta hravá, věcná povaha obrázků z něj udělala nástroj, jaký tarot není. Je to jen důvod nevykládat o něm pohádky.

Tarot popisuje vnitřní procesy: co v člověku probíhá, jaký archetyp je právě ve hře, co si o situaci myslí on sám. Lenormand popisuje vnějšek – dopis, cestu, peníze, člověka, který nehraje čistě. Ptáte-li se „co mám dělat?“, sáhněte po tarotu. Ptáte-li se „stane se to a kdy?“, sáhněte po lenormandu.

Z toho plyne i všechno ostatní. Lenormand má 36 karet místo 78 a žádnou velkou arkánu; nemá obrácené polohy; nepracuje s barvami ani s živly; a jeho karty mají časování – Jezdec počítá ve dnech, Loď v týdnech, Kotva v letech. Výklad je proto kratší, konkrétnější a méně útěšný. Kdo od karet čeká pochopení, bývá z lenormandu zklamaný; kdo čeká odpověď, obvykle ne.

Protože význam vzniká sousedstvím, je nejužitečnější částí lenormandu právě výklad dvojic. Prsten a Kotva je závazek, jenž vydrží; Prsten a Kosa závazek, který se přetrhne; Prsten a Metla svazek, ve kterém se pořád dokola vrací stejná hádka. Sto dvojic, na které se lidé ptají nejčastěji, najdete v přehledu kombinací lenormandských karet.

Když chcete kartu vyloženou ve své situaci a ne obecně, přečte vám celou řadu lenormandský výklad ze tří nebo z pěti karet. Na rychlou otázku je tu lenormand ano/ne a na každé ráno lenormandská karta dne.